Recenze
mám čínu - no a?
Tenhle krátkej článek věnuju všem, který by náhodou hledali na webu něco o čínskym skútru od Yuki, Fairy 125 a tady to náhodou našli.
Na motorkářských fórech , v motočláncích a následných diskuzích se na internetu pravidelně opakuje několik názorů na čínské motorky. S novelou o řízení stopětadvacítek v automatu s řidičákem na auto se pochopitelně dotazy množí a zájem o koupi rapidně roste. Redakce motowebů a časopisů se ale v testech a recenzích levným čínám zdaleka vyhýbají, jen občas se tu a tam objeví vyjímka. Nepřináší nejnovější technologie a tak asi nestojí o zmínku. Pokud pak informací lačný človíček hledá na internetu, i přes spoustu racionálních a užitečných tipů přímo od majitelů „čín“ je k mání téměř polovina poznámek od kamaráda, jehož kamarádův kamarád prý měl a „je to šílená sračka“, nebo „všechno se mu prej sralo, tak to asi prodal“. K mání jsou taky úplně běžně názory, že kdo má Yuki, šuká kluky:-) to je sice pěkný, ale moc nám to nepomůže. Přehršel tohohle harampádí může zájemce, kterej rozvažuje koupi malé, lehké a levné motorky do práce mnohdy bezdůvodně zmást a odradit.
Já jsem na tom při výběru mého skútru letos v červenci nebyl jinak. Chtěl jsem něco, co mě trochu probudí cestou do práce a trošku pobaví cestou domů. O víkendu v létě mě doveze na koupák, občas v týdnu zase levně proveze po pražských kolonách a ušetří tak auto od krátkých popojížděček.
Proto jsem se rozhodl pro skútr. Svůj hlad po novém stroji jsem chtěl ukojit hned a za co nejmenší peníze.
V palici mi ale pořád vířila otázka: Co a kde koupit? V mém okolí nikdo zkušenostmi se skútry nepřekypoval a já sám jsem až na jednu opravdu výtečnickou babetu a nějakýho toho fichtla v mládí jednou stopou panensky nedotčený. Svojí důvěru jsem tedy obrátil na net a počal se prohrabovat tím hnojem, ke kterému právě přispívám:-)
Po prvotní euforii přišlo dost rychle vystřízlivění – značkové mašiny z Japonska, Francie a Itálie se nachází v cenové hladině, kde se už líně pohupují a povalují třeba pěknější levné ATVčka a další krásný a potřebnější věci. Tohle nechci, protože na to, že skútr použiji na pár kilometrů denně, to ještě občas a jen v sezóně je to trochu drahá sranda. Mnoho názorů se shodne na další variantě – koupi ojetého značkového kusu. Značkové skútry prý najedou desetitisíce kilometrů a pořád pěkně drží. Chvíli přemýšlím a v duchu počítám: Co by se muselo stát, abych najel na skútru třeba jen 10 000km? Asi konec světa:-)
Čínské motorky jsou známé vysokým výskytem tzv. pátečních a pondělních kousků – to ve zkratce znamená kvalitně nerovnoměrnou výrobu a vysoký výskyt špatných kusů už z výroby.
S ojetinou ale můžu také šlápnout vedle a tak nová „čína“ pro mě byla jasná volba. Tomu napomohly ještě dvě věci: Za prvé mám největší prodejnu Yuki 8km od baráku a za druhé, 1 z pěti autorizovaných servisů v Praze mám jeden daleko jentři ulice.
Z netu odrazen , kuráží a vědomím o vlastní blbosti vyzbrojen, ale hlavně s chutí to zkusit a něco o tom napsat jsem vyrazil do značkové prodejny Yuki. Nerozhodnut zatím koupit, ale alespoň omrknout ten jejich bakšiš.
Poprvé bylo zavřeno (nemělo být), podruhé jsem jen tak hodil očko z venku a potřetí už jsem se odvážil i dovnitř. V hale plné člunů, pseudochopperů a krosek podivných tvarů jsem se cítil nesvůj a radši se rovnou přesunul do oddělení skútrů.
Zpoza pultu vyskočil poměrně sympatický a rozumný chlapík, který mi vysvětlil, že mnou vybranou Fairy 125 nemají a nic jiného slušného taky ne. Mlsně jsem pozoroval pána, který si právě z prodejny odvážel poslední kousek.
Prohlídl jsem si alespoň předváděčku, při čemž mě polil pot, když jsem sáhl na viklající se pravé zrcátko a viděl šrouby k jeho přitažení „důmyslně“ ukryté hluboko za předním štítkem motorky, ale už jsem necouvl.
Zaplatil jsem zálohu a objednal červenou Fairynu, která prý už byla na cestě do prodejny.
Jak řekli, tak udělali – za dva dny byl skútr na prodejně.
Zastavil jsem se, absolvoval jízdu, dvouminutové školení:-), vyřídil pojištění (800,- ročně), vyplnil podsedlový prostor !vlastní lékárničkou, reflexkou, pojistkou a vyrazil na první cestu k domovu. Pozor, u nové motorky jsou většinou nové gumy ještě dost namazané lubrikantem z továrny, pomocí kterého je vyndávají z forem, takže ze začátku jeďte opatrně, než se z gum ojede. Na toto mě naštěstí upozornil kamarád, prodejce ne.
Ještě jsem se vysmál sadě „nářadí“, které vám jako jediný doplněk výrobce k motorce přidá. Ten je určenej asi ke škádlení krtků, nesmontujete s ním ani Merkur.
Konečně.
Jak vypadá? Je to stylovka! Celkově povedený design z části převzatý od dražších značek a z části kopie tvarů závodního supersportu. Vypadá robustně, plasty na pohled velmi pěkné, i když při bližším zkoumání hlavně spodků a vnitřků plastových dílů uvidíme nezačištěné otřepy z továrny, díly všude úplně nesedí a hlavně krytky např. baterie, přístupu ke svíčkám a k VIN na rámu vypadají dost lacině a vůbec nesedí tam, kde by měly. Gumy i kola vypadají moc pěkně až na upevňovací šrouby, mohli si jen odpustit všudypřítomné nálepky yuki, které se stejně samy po 20km odporoučely. Přední kotoučová brzda vypadá malá, ale brzdí – i když tak nějak nemastně, neslaně. Přední a zadní světlo a celkově celé osvětlení skútru vypadají taky nadprůměrně dobře, i když nastavování výšky svícení předního bude zřejmě opruz a zadní je trošku diskotéka – těch diod je tam dost:)blinkry jsou taky diodové.
Sedlo je široké, poměrně pohodlné a to pro jednoho, i při jízdě ve dvou. Chybí jakékoliv zadní úchyty pro zvedání na stojan, takže jednou rukou za řídítka a druhou za plotnu pro kufr, která sice vypadá dost dobře, ale asi to bude chtít ofafrně, nebo po delší době upadne. Nehledě na to, když se tam dá kufr. Zrcátka jsou horší, jedno jde nastavovat lehce, druhé vůbec a naopak. Z čeho jsem byl ale naopak nadšený je motor, vypadá opravdu dobře. Kromě airboxu, který je strašný, jsem si nevšiml žádné zásadní chyby a kovy vypadají i přes občasné otřepy pěkně a masivně– viz. fotky pod článkem. Tlumiče vypadají solidně, bohužel jsou ale dost tvrdé. Se silentbloky to není lepší. Nevim z bobků jakého zvířete jsou vyrobené, ale je to děs. Při jízdě stačí k parádní ráně do zadku i celkem malá díra ve vozovce, o které v téhle republice nouze není. Nevím jestli u všech, ale u mojí krásky něco zvlášť bouchá v předu před řídítky, ještě jsem neprozkoumal co to je. Při jízdě ve dvou se tlumiče víc stačí a jízda po dírách je pohodlnější. A to je moje první rada: Jestli hodláte jezdit někde, kde na silnice zastupitelstvo a stát nějak abnormálně hodně prdí, nákup tohohle stroje si rozmyslete. To platí i pro města s rozsáhlejší sítí silnic dlážděných kočičími hlavami, ani po nich totiž není jízda nejpohodlnější a já si radši i dost zajedu, jen abych se jim vyhnul. V tomto případě bych doporučil stroj stejné kategorie Lifan Traveler.
Kombinace malých kol a tvrdého podvozku není do terénu, zase ale výborně sedí v zatáčkách. Zpět k popisu – šrouby jsou téměř všude samozařezávací, pozor při vyšroubování, snadno zůstane v závitu plast. Mě se toto stalo u 2 z 10ti šroubů. Co to udělá časem nevím, zřejmě se to bude muset nějak pořešit. Prostor pro nohy je dostatečný, ale přední kapota je při větru nebo dešti moc nechrání a to ani když máte kolena u sebe. Háček pod řídítky je jen tak pro srandu.
Motorka má v TP zapsanou maximálku 85 km/h a té dosahuje bez problému a okamžitě a to i ve dvou. Na solidním asfaltu na rovině není problém ani 105km. Z kopce víc. Ovšem podle tachometru - ten má podle výrobce odchylku max. 10%.
Za prvních 400km jsem měl pouze jeden problém: Po dvou stech najetých kilometrech se skútr začal v otáčkách dusit. Na nízké otáčky doprdlal do garáže, kde jsem zkontroloval palivový filtr a hadičky do karburátoru, měl jsem totiž podezření na zacpaný karburátor. V servise mi po telefonu taktéž řekli, že všechno ukazuje na ucpaný karburátor (na jeho čištění – i po 200km od koupě – se nevztahuje záruka)
Už jsem měl šroubovák v ruce, když mě teprve napadlo zkontrolovat fajfku na svíčce. Byla naprosto uvolněná a zřejmě se tak stalo po jízdě na děravé silnici.
